9. kolo SK ZD Pojbuky - Sokol Mladá Vožice "B" 2:2

20.10.2014

9. mistrovské utkání: 19.10.2014 od 14:00h hřiště Pojbuky
SK ZD POJBUKY - Sokol Mladá Vožice "B" 2:2(1:0) 
B: 15.,56. M. Křepelka - 62. Kukla T., 86. Šoukal
Rozhodčí: Mraček
ČK: 0:2 (57. Smetana, 73. Malík)
ŽK: 0:7
Diváci: 70
Sestava:
Pachta - Papež, Rathouský, Šenigl, Dvořáček (46. Grof) - Melichar, Mikšík, Buřič, Filip (46. Černý) -  M. Křepelka (57. L. Novotný II), Bočan 

Tradiční derby proti Mladé Vožici slibovalo dobrou podívanou. Na zápas jsme se sešli ve slušném počtu, takže se dalo předpokládat, že chybějící síly z pátečního zápasu doplní hráči z lavičky. Soupeř přijel velmi odhodlaný a chtěl vyhrát. Sestavu na to měl kvalitní. My jsme však vstoupili do zápasu nebojácně. Jelikož je Vožice silná v rozehrávce, snažili jsme se jí tradičním presinkem donutit k chybám. To se nám často dařilo a vyhrávali jsme bitvu o střed pole. Hráli jsme jednoduše, balóny rychle od nohy, a díky rotaci a náběhům hráčů bylo neustále na výběr komu přihrát. Hra se odehrávala sice na větší hloubce, než bychom chtěli, to bylo ale také způsobenu hrou soupeře. Jelikož hrála Vožice velmi agresivně, docházelo k faulům a velkému množství standardních situací. Jednu z nich jsme také krásně kopnutým přímým kopem proměnili. Agresivita měla mimojiné za následek časté udělování žlutého kartonku. Mohli bychom si myslet, že to bude naše výhoda, průběh zápasu v druhé půli nám však odhalil úplně jiný obrázek. Na začátku jsme udrželi úroveň hry prvního poločasu a odměnou bylo vstřelení druhého gólu. Následně agresivita hráčů Vožice vyústila ve stav, kdy po hřišti běhala pouze 9 hráčů. To nám ale paradoxně velmi ublížilo. Jak už se často stává hrát proti oslabenému soupeři je mnohdy těžší, než za obvyklé konstalace. Najednou jsme nevěděli kde má kdo hrát, koho si hlídat, a náš tým naprosto vypadl z tempa. Místo dobrého výřivého pohybu nebylo najednou komu přihrát. Skromná nabídka našich hráčů ke kombinaci vyústila v časté přidržování míče déle než by bylo zdrávo. A přicházely ztráty. Jelikož má Vožice na své straně několik dobrých individualit, dokázala si dobře poradit s naší obranou a následně přišlo snížení. V tu chvíli jsme byli již naprosto dezorganizovaní a protivník ucítil šanci se do nás zakousnout. Jako bychom vůbec nebyli na hřišti. Nikdo nechtěl převzít odpovědnost a byly k vidění pouze svěšené hlavy. Proto také Vožice ke konci zápasu vyrovnala. Nejen to dokonce byla blízko k výhře. Ukončení zápasu bylo pro nás vysvobozením. Opět jsme naprosto vypnuli, jako by někdo otočil klíčkem od zapalování. Je to už několikátý vyhraný zápas a takovéto ztráty opravdu mrzí. Své si k tomu musel říci taky kapitán mužstva. Opět se ukázala slabina v naší týmové soudržnosti a je potřeba se nad sebou hluboce zamyslet.